Mor - Albert Camus - Ivan Trojan

Ivan Trojan, František Němec, Jan Hartl, Dimitrij Dudík

Rozhlasová dramatizace slavného alegorického románu z roku 1947. "Boj s morem není dobojován, protože ho nosíme stále v sobě."

Rozhlasová nahrávka z roku 2012.

Rieux / Ivan Trojan

Tarrou / František Němec

Grand / Jan Hartl reportér / Jan Pokorný reportérka / Ivana Denčevová expert / Martin Finger

Rambert / Ivan Řezáč

Cottard / Tomáš Töpfer soudce Othon / Pavel Rímský

Castel / Ladislav Frej

Paneloux / Michal Pavlata

Španěl / Jaroslav Kepka domovník / Oldřich Vlček

• Překlad: Milena Tomášková
• Dramatizace: Jan Vedral
• Scénická hudba: Kryštof Marek
• Režie: Dimitrij Dudík
• Na konci srpna 1942 si Albert Camus napsal do svého deníku: "Mor. Nemůžu se z toho dostat. Příliš mnoho ?náhod? při psaní. Je třeba se striktně držet myšlenky. Cizinec zpodobuje obnaženost člověka tváří v tvář absurditě. Mor hlubinnou rovnocennost individuálních hledisek tváří v tvář téže absurditě. Je to pokrok, který bude zpřesněn v dalších dílech. Mor však mimo to dokazuje, že absurdita ničemu neučí. To je definitivní pokrok". Zdá se, že několik útržkovitých poznámek může být klíčem ke čtení románu, který Camus vydal až pět let poté, v roce 1947. Jeho děj zasadil do alžírského města Oran. Znal ho důvěrně ze svých pobytů a byla mu známá i historie zdejší cholerové epidemie. Ta zabila v roce 1849 většinu obyvatel města. Camus přesadil děj do roku 1940, i to možná přispělo k tomu, že román byl často vykládán jako zpodobnění vichistického kolaborantského režimu a rezistence proti němu. Při podrobnějším studiu Camusova díla, zvláště filosofických pojednání Mýtus o Sysifovi a Člověk revoltující, však nutně vystane pochybnost, není-li tento výklad příliš zjednodušující. Styl románu připomíná kroniku a strohost jazyka, nejednoznačnost významů vět upomíná zase na Kafkův Proces...

Hynek Pekárek

Přehled skladeb 1 Mor - 1. část 52 min. 05 sek. 2 Mor - 2. část 58 min. 14 sek.